Anet s Petrem vás v minulým článku seznámili s tím, jaký to je na RoadClassics, tak já nezůstanu pozadu a seznámím vás s tím, jaký to je, jet LEtape v Praze. Varování, příběh obsahuje spoustu překvapení a dramatických zvratů.
Jak to bylo s přihlašováním
Takže jak to celý bylo. Už nějakou dobu si říkám, že bych si to docela zajel. A asi jsem s tím i prudil doma, protože mi Lenka koupila startovný jako dárek. Rada pro chlapy. Když máte asi 14 dní do narozenin, tak si prostě nic nekupujte, protože by se mohlo stát, že si třeba budete chtít koupit startovný na LEtape v době, kdy ho bude mít vaše partnerka už připravený jako dárek :) Tak dlouho jsem se rozhodoval, jestli jet krátkou nebo střední trasu, až se střední trasa vyprodala a bylo vyřešeno. Krátká tedy jest. Vzhledem k tomu, jak se mi na jaře dařilo trénovat, je asi dobře, že jsem nakonec jel krátkou. Tak tolik k situaci. Pojďme se podívat na mě.
Kdo jsem vlastně já
Abyste měli představu, jak jsem na tom a mohli si porovnat, jestli je dobrej nápad, abyste to příště jeli i vy nebo ne. V životě jsem jen na kole jedinej závod a to na bajku. Silničním závoděním jsem tedy zcela nepolíben. Na druhou stranu si troufám říct, že nejsem žádný jelito co na kole neumí jezdit a jsem docela zvyknutej jezdit v balíku, což se ukázalo jako zcela zásadní skill pro takovejhle závod. Ale když to shrnu, tak muž v nejlepších letech, s nulovými závodními zkušenostmi co dostačně ovládá svoje kolo i pohyb v balíku.
Před závodem
Nebyl jsem škrt a koupil jsem si za 2 kila parkovací kartu přímo na Strahově. Představa, že hledám parkovací místo uprostřed Strahova v době, kdy byly silnice zaje#aný už od Motola mě totiž moc nelákala. Dorazil jsem na místo a tady jsem trochu znervozněl. Vedle mě stojí dodávka Dukly, vedle ní Sparta, vedle ní Tufo Kolín. Na parkovišti potkávám Jána Svoradu a cena kol kolem mě nejde pod 250 tisíc. Říkám si "Ty vo#e, co tady dělám, myslel jsem, že je to takovej pouťák". Jak jsem se začal blížit ke stadionu začali se objevovat i lidi v mojí kategorii tak jsem se trochu zklidnil. Dokonce jsem potkal borce v bavlněným tričku a s Tribanem 120. Odvaha. Pak jsem potkal pár vystajlovanejch frajerů na starejch favoritech s koženou helmou, což bylo docela hezký.
Poprvý vidím naživo Strahovskej stadion. Žádná národní hrdost se mě tady teda o slovo nehlásí. Sorry, ale je to ruina a je ostuda, že to ještě stojí :-)
Rychlá registračka, vyzvednutí čísel a partnerskýho balíčku, nalepit číslo na kolo a jdu hledat Lomíka abysme se trochu před startem rozjezdili. Mezitím odstartovala střední trasa, kde se okamžitě našlo pár ko#otů, který hned po startu začali závodi na ostrý lokty, přesto že v zaváděcí zóně to bylo vysloveně zakazaný. Našel jsem Lomíka, trochu jsem otočili nohama a šel jsem hledat koridor. Tady přichází první rada. Při online registraci budete dotázáni i na to, jaký zrhuba plánujete tempo. Nepodceňujte se a radši napište o trochu rychlejší. On vás ten balík nasaje, takže pojedete rychlejš než byste jeli normálně. Pokud si napíšete tempo menší, abyste byli v klidu, jste odsouzení k prokousávání se balíkem, ale o tom za chvíli.
Start a průběh závodu
3,2,1 start, horko jako prase. Respektive 3,2,1 start a vy máte ještě tak 5 minut čas, než se to všechno rozjede, protože jste se při registraci podcenili, startujete úplně zezadu a dost dlouho trvá, než se ten štrůdl rozpohybuje. Už se to rozjíždí, pár lidí si nezacvaklo, pár lidí si zacvaklo, ale pak si nevycvaklo, když se to zase celý zastavilo. Klasika :) Asi 6Km zaváděcí zóna, kde se jede na pohodičku a nezávodí se. Teda aspoň by se nemělo. Ale velký ega se najdou i tady na konci balíku, takže mě pár lidí už 100 od Strahova ostpurtovalo, abysme se za 20 vteřin zase potkali.
Ostrej start a jedeme. Moc nevím co od toho čekat, takže zatím nejedu naplno. Začínám trochu tušit, že sem se podcenil a že jet to celý až takhle pomalu asi dlouho nevydržim. A začíná mi taky docházet jiná věc. Nacházím se na chvostu balíku nejkratší trasy. Nic proti nikomu, ale zákonitě se tady nachází většinou lidi, který tak úplně nejsou zvyklí jezdit v balíku. Nikdo neukazuje, nikdo nehlásí díry. Jak se začíná při sjezdu na Hostivice nabírat trochu rychlost, je úplně hmatatelně vidět, jak pousta lidí začala bejt dost nervozní a začínají zmatkovat. Dokonce vidim, jak se některejm úplně pajtlujou ruce na řídítkách. Ve sjezdu na Hostivice si kousek předemnou nějakej frajer asi přeložil a šel přes. Za ním to nějaká paní pár metrů předemnou nedobrzdila a šla taky přes. Její partner tam celou situaci ještě trochu zbytečně hrotí a to pro mě byla poslední kapka.
Kašlu na to, radši nechám na trase plíce, než abych měl zlámaný kosti kvůli tomu, že lidi neovládají svoje kolo. Takže jakmile to šířka silnice jen trochu dovoluje, zalehávám do pseudoaerodynamický pozice a jedu. Postupně míjím různý skupinky, občas se jich chvíli držím, abych si odfrknul, občas je jen míjím. Samozřejmě to většinou vyjde tak, že jakmile se vyjede z nějaký vesnice na vítr, tak zůstávám sám a větrám se. Tep 190, ale ještě dojedu tamhlety strejdy a odfrknu. Strejdové mají defekt, takže mi moc nepotahali. Takhle to jde ještě chvíli. Píchá mě v boku, tak se to snažím rozdejchat a daří se. Pak se situace docela uklidní, najdu si skupinku, jejíž tempo i zručnost mi vyhovujou a docela se letí.
Na fanpointech a při průjezdech vesnicema si člověk přijde samozřejmě jak Pogačar a je to vlastně fajn. Jako dávám si, ale adrenalin to docela přiživuje, takže oproti předpokladu se mi jede docela dobře. Ve sjezdech a zatáčkách jsem sice občas pořád překvapenej co tam lidi dokážou vymňouknout, ale vysloveně krizovka žádná.
Přichází první hodnocený stoupání. Tak Óňo, hezky v klídku, žádný zběsilosti, seš slabej, seš slabej tak se tady neuvař. No a heleme se. Kopec nejedu úplně naplno a stejně dost lidí předjíždim. Jako tepu asi 185, ale co chcete od člověka co má 130 tepů při utahování treter doma v předsíni :) Tak ono mi to asi dneska docela chutná. Tak maličkato přitopíme pod kotlem a jedem. Přijde mi, že většinu lidí, který jsem v celkovým pořadí předjel jsem předjel v těch jedinejch dvou kopcích na trati.
Kousek za stoupáním se slejvá dohromady krátká, střední a dlouhá trasa. Začínají se tady tedy objevovat bílý a černý čísla. Chvíli je to docela hustý ve sjezdech, protože je tu najednou mrtě lidí, ale za chvíli se to zase uklidňuje. Dupu, cestou zdravim ostatní lidi na Bianchi a chválim jim kola. Pomalu se přijíždí zpátky do Prahy. Výjezd na Motol už mi zas tak moc nechutná, ale furt tady spíš získávám než že bych ztrácel. Potom nějaký motačky nahoře a sjezd po Bělohorskej. Tady to zase dost znervoznělo, protože se začali objevovat retardéry, zúžení a další srandy. Dost lidí začíná brát dost nevybíravě za brzdy. Jeden z pořadatelů huláká a signalizuje ať zpomalíme. Sem slušně vychovanej kluk, takže zpomaluju. Za zatáčkou stojí rozblikaná sanitka a akorát nakládají nějakýho borce s límcem na nosítka. Tady mi trochu dojde, že vlastně nejsem žádnej van der Poel a že musím v pondělí do práce. Takže maličko zvolňuju aspoň než se silnice zase trochu zpřehlední.
Najíždíme na stadion. Tady už chci jen v jednom kuse. Cíl, famfáry tadá, konec. Docela bych si potřeboval polejt hlavu, ale musim se prokousat milionem lidí, protože nahoře se dávají medaile a přesto, že tam stojí 5 lidí nad sebou, všichni troubové chodí jen k tej první paní, takže se to celý špuntuje a zdržuje. Medaile, díky a jdu si pro pití. Polejt hlavu a jít to vztřebat. Když vidím, kolik je tam všude lidí, vůbec si nejdu pro jídlo. Jdu se jen trochu opláchnout vapkou, cestou si dát kafe a jdu nakládat do auta.
Závěr
Bylo to vlastně super. Zážitek parádní. Pár much to ještě má, ale to se prostě na takhle velkej akci stane vždycky. I přesto, že komentáře na FB po závodě tvrdí opak, závod mi přišel bezpečnej a z pořadatelskýho hlediska zvládnutej. Že manžel paní Libuše trefil na 70 Km díru a měl defekt je sice smůla, ale asi paní Libuše nemůže po organizátorech chtít, aby lepili díry v silnicích.
Rady pro vás
Jaký pro vás mám vlatně rady, pokud se třeba chystáte příští rok? Nebojte se toho. Potrénujte trochu jízdu v balíku pokud nejste úplně zvyklí. Nepodceňujte se při registraci s tempem ať se pak zbytečně nemusíte prokousávat přes pomalejší a užijte si závod a užitej si fanpointy.
Asi nejčastější kritika, kterou na podobnej formát závodů slyšim je "Je to drahý", "Jen na tom rejžujou". Jako jo, není to levný, ale tak ono prostě zavřít na celej den 130 Km silnic kolem hlavního města prostě nějaký ty penízky a úsilí stojí. Takže ono to vlastně drahý vůbec není. Nemusíte to jezdit každej rok, ale myslim si, že kdo rád jezdí na silničním kole, tak by si to aspoň jednou zajet měl. Klidně jen tak na pinkačku.
---
Takže tak. Byl jsem tam vyndanej, že nemám jedinou fotku.
Chcete s námi zůstat v kontaktu? Sledujte nás na Instagramu nebo se připojte do klubu na Stravě a přidejte se na společnou vyjížďku.