Itálie na kole pro úplné začátečníky

Itálie je kolébka cyklistiky a taky je to země, kterou byste rozhodně měli navštívit, pokud si chcete užít cyklistiku tak trochu na jiným levelu. Rady a tipy pro ty z vás, kteří jste nikdy v Itálii na kole nebyli najdete v článku.

Rovnou říkám, že článek je určený opravdu pro úplný začátečníky, kteří v Itálii na kole nikdy nebyli. Pokud jezdíte do Itálie 2x do roka na sousředění, asi tady nenajdete nic, co by vás nějak překvapilo.

Cesta autem

Pokud se rozhodnete jet autem, což z naší kotliny dává asi největší smysl, mám pro vás hned na začátku špatnou zprávu. Chtě nechtě budete v podstatě muset jet přes Rakousko. Moje averze k Rakousku stále roste, ale o tom zase jindy. Každopádně se připravte na to, že po zakoupení dálniční známky (která už aspoň jde aktivovat hned, po zaškrtnutí políčka, že se vzdáváte práva na vrácení ve 14 dnech, a nemusíte si ji tedy už jako trouba kupovat 14 dní předem) vás čeká dálnice kde se můžete se 130Km/h rozloučit, protože v Rakousku z nějakého důvodu milujou omezení rychlosti na 100Km/h a přes léto je ještě tak polovina dálnice v rekonstukci, takže tady pojedete krokem nebo maximálně 60Km/h. Je to trochu otravné, tak se na to připravte.

A pak přijedete k průsmyku Brenner, kde vypláznete zhruba 13 Euro za průjezd. Tím každopádně to špatné na vašem tripu do Itálie končí. 

Pak už vás přivítá Itálie, kde vás možná trochu zaskočí rezavá svodidla (jsou v pohodě a je to tak všude:)) a trochu jiný jízdní styl. Značky jsou tady spíš takový doporučení. Občas je to trochu chaos, ale musím říct, že se nám i přes tenhle trochu vzláštní styl řízení Italů nikdy nestalo, že bysme se octli v nějaké nebezpečné situaci. Ba naopak. Ikdyž jsem něco posr*l já, tak nikdo ani nezatroubil. Prostě to takhle mají, docela rychle si na to zvyknete a je to vlastně i docela fajn. 

Dálnice jsou v Itálii zpoplatněný systémem mýtných bran. U první brány si z automatu vytáhnete lístek a až budete sjíždět zaplatíte za to, jak daleko jedete. My jsme do Trenta platili kolem 12 Euro. U mýtné brány můžete platit v pohodě kartou, jen si dejte pozor, ať nevjedete do korydoru, který je určený pro auta s předplaceným mýtem. Můžete si mýto i koupit předem online a pak můžete jet přes tuhle bránu bez fronty, ale nezkoušel jsem to, takže nevím jak v pohodě to je nebo není. 

Trochu překvapení vás může čekat na benzínce. Najdete tu 3 druhy benzínek. Normální samoobslužnou, kde si natankujete a jdete zaplatit na pokladnu. Benzínky s obsluhou, kde vám maník natankuje a vy mu zaplatíte nebo jdete zaplatit na pokladnu. Nebo benzínky, kde nejdřív zaplatíte a až pak tankujete podobně, jako to mají francouzi a nevím kdo ještě. Trochu specifikum tady je, že ikdyž přijedete na benzínku označenou jako self-service, tak se občas objeví maník co vám bude tankovat. A když přijedete na benzínku s obsluhou, tak se občas nikdo neobjeví, protože se mu asi zrovna nechce. Pak jsou z toho trochu komické scény, ale vždycky jsme nakonec v pohodě natankovali.

Pobyt

Italové jsou obecně pohodáři (pracovat s nima je očistec, ale při dovolenej je to dost osvěžující od našeho stresu a shonu). Tahle atmosféra do vás velmi rychle prosákne. Většina lidí mluví alespoň nějakou formou základní angličtiny a bez problémů jsme se domluvili i tam, kde uměli asi tak anglicky jako my umíme italsky, takže skoro vůbec. Když se pokusíte mluvit italsky na starší lidi, tak takovým hezkým způsobem pookřejou a hned se vám snaží pomoct. Mladší italové už občas mají spíš takovou tu reakci "ok, you tried it let's speak english" :) 

Co se vám určitě taky zalíbí, že ať vlezete do jakékoliv malé hospody nebo baru, tak skoro všude vám úplně automaticky dají něco na zobání. I když to je jen kousek nakrájený bagety pokapaný oliváčem a s kouskem šunky, je to super. 

Většinou v pohodě zaplatíte kartou i u nejmenšího stánku s dželátem, nicméně doporučujeme si nějaký ty Eura vyměnit. Když jsme tam byli naposledy tak na 2 dny vypadly bankovní systémy, takže nešlo platit kartou a nefungovali bankomaty. Podle toho co říkal frajer v hospodě to nebylo poprvé a na řešení problému se taky úplně nespěchalo, takže je fajn pár těch éček v kapse mít. 

Nejlepší krám je COOP (až ho budete hledat v Mapy.cz, tak vězte, že se tu skrývá pod názvem "Famiglia Cooperativa"). V Coopu najdete všechno. Zelenina a ovoce je tu úplně luxusní a najdete tu hlavně opravdu italský věci. Když zajdete do Lidlu, tak si tam koupíte zhruba to samý co u nás. Ale z Coopu jsme si přivezli asi 60Kg italských těstovin a všeho možnýho. 

Než začnete plánovat výlety na kole i bez něj, je dobré vědět, že většina restaurací a krámů (bacha, včetně lékáren atd.) kolem oběda zavře a otevře znovu až k večeru. Takže když si naplánujete výlet s tím, že se v půl druhý někde zastavíte na jídlo, tak skončíte tak leda v Mekáči. Takže na to myslete při plánování. 

Cyklistika

Teď konečně k tomu, proč tu všichni jste. Jak se vlastně v tom Talijánsku jezdí na kole? Jedním slovem suprově. V Itálii je cyklistika, včetně té sportovní, úplně běžnou součástí života a provozu a nikdo se nad tím nepozastavuje. Vezmeme to popořádku. 

Co se větších měst týká, tak máme zkušenosti jen z Trenta. Každopádně tady je velmi souvislá a smysluplná síť stezek a pruhů, který dávají smysl a dá se po nich v pohodě dojet v podstatě kamkoliv do města. Z nějakého důvodu se v pruzích nemotají chodci a nikdo na vás ani nepokřikuje. Domácí cyklisti jezdí trochu ostřeji a řekněme, že stejně jako řidiči, berou značky spíš jako doporučení. Ale znovu. Za celou dobu jsme neslyšeli ani jeden klakson a neviděli ani jednu situaci nad kterou bysme vysloveně kroutili hlavou. 

Pokud se rozhodnote jet po nějaké cyklotrase tipu Eurovelo, čeká vás skoro celou cestu naprosto oddělený pruh nebo stezka co vede daleko, předaleko od silnice. V případě Trenta můžete jet přes 100Km na obě strany, aniž byste se v podstatě dotkli normální silnice. Navíc pro ty z vás, kdo nemáte ještě úplně natrénovano na nějaký to Passo di něco, je dobrá zpráva, že je to totální placka. 

A pokud se rozhodnete jet mimo stezky, to znamená po normální silnici tak vás prostě čeká úplně normální jízda po silnici bez klaksonů, ostřikovačů, pokřikování nebo nebezpečného předjíždění. V tomhle jsou italové fakt jinde. Já je vlastně ani nechci nějak chválit, protože podle mě je to pro ně úplně samozřejmý. Oni si možná za volantem brblají svoje, ale vám to nedají najevo. V Bergamu jsme viděli řidiče, kteří spořádaně jeli za skupinou cyklistů do nějakýho 11% stoupání docela kus a prostě je předjeli až v okamžiku, kdy to bylo bezpečný. Samozřejmě bych si asi rozmyslel jízdu po nějaké rychlostní silnici nebo pětiproudej magistrále, ale na silnicích kde jsme jezdili jsme byli úplně v pohodě.

V Dolomitech se nám dokonce stalo, že kvůli rekonstrukci silnici nás objížďka prskla na docela brutálně  frekventovanou silnici. Trvalo asi tak 15 vteřin než frajer s autobusem zastavil, ukázal nám že máme jet před ním a potom dokonce najel na prostředek silnice, aby nějakýho turistu z čech nenapadlo celou tu kolonu předjíždět a nesundal nás. Nakonci jsme rukou poděkovali, on zamával a bylo to. V čechách byste na takovém místě umřeli buď pod koli řidiče oktávky nebo na infarkt. 

Pokud už máte trochu naježděno, nebo pokud jste četli nás příspěvěk na Instagramu o tom kdy, jak a koho na kole zdravit, tak vás možná překvapí, že tady se moc nezdraví. Je ale pravda, že koncentrace je tady dost velká, takže byste nic jinýho ani nedělali. 

Závěr

A to je asi tak všechno důležitý, co jsme vám chtěli sdělit. Kdyby vás něco zajímalo, tak nám klidně napište. A třeba se někdy potkáme na jihu :)  

Chcete s námi zůstat v kontaktu? Sledujte nás na Instagramu nebo se připojte do klubu na Stravě